Occitania Ucitanío |
|
Stránky pro osvětu a probuzení zájmu o ucitánský jazyk, kulturu a literaturu sepsané Josefem Prokopem.
http://tady.cz/okcitanie · http://mujweb.cz/www/okcitanie |
Novinky · Historie · Literatura · Antologie [Trubadúři: · Glosář · Guilhem de Peitieu · Ensenhamen ] [Odkazy: · Obecné · Jednotlivosti ]· Knihkupectví · Bibliografie · Akcenty · Mapy · Vlajka · Logo · Seminář oc · Nový překlad trubadúrské poesie
S mými prozaickými překlady. (Kladu v nich důraz na podobnost výrazu s originálem, snad to ulehčí porozumění původnímu textu.)
Guilhem de Peitieu
Vida
(Vidas byly krátké, někdy fiktivní, životopisy trubadúrů sepsané pozdějšími kompilátory jejich písní.)
Lo coms de Peitieus si fo uns dels majors cortes del mon e dels majors trichadors de dompnas, e bons cavalliers d'armas e larcs de dompnejar; a saup ben trobar e cantar. Et anet lonc temps per lo mon per enganar las domnas. Et ac un fill, que ac per moiller la duquessa de Normandia, don ac una filla que fo moiller del rei Enric d'Engleterra, maire del Rei Jove e d'En Richart e del comte Jaufre de Bretaingna.
Hrabě z Peitieu(s) byl jedním z nejšlechetnějších mužů a z největších svůdců žen, dobrý rytíř ve zbrani a schopný ve dvornosti a uměl dobře skládat písně a zpívat je. A procházel dlouhý čas tímto světem, aby sváděl ženy. A měl syna, který měl za ženu vévodkyni z Normandie, a z níž měl dceru(1), jež byla ženou Jindřicha(2), krále Anglie, a byla matkou Mladého krále(3) a pana Richarda(4) a hraběte Jaufre z Bretaně.
Přepisuji text z antologie Martína de Riquer, Los trovadores I., Ed. Planeta, Barcelona, 1975, který jej sám přejímá z Boutiè-Schutz-Cluzel, str. 7.
Určení osob jak je uvádí Martín de Riquer:
(1) Aliènor, nejprve francouzská královna, manželka Ludvíka VII. a po rozluce se stala královnou anglickou sňatkem s Jindřichem II. Plantagenetem.
(2) Jindřich II. Plantagenet
(3) jejich syn Jindřich, budoucí král Anglie jako Jindřich III.
(4) Richard Lví Srdce, král Anglie
Farai un vers de driet nien I. Farai un vers de dreit nien: Složím báseň(1) úplně o ničem,
non er de mi ni d'autra gen, nebude o mně ani o jiných,
non er d'amor ni de joven, nebude o lásce ani o joven(2),
ni de ren au, ani o ničem jiném
qu'enans fo trobatz en durmen a (navíc) byla složena ve spánku,
sus un chivau. na koni.
II. No sai en qual hora'm fui natz, Nevím v jakou hodinu jsem se narodil,
no soi alegres ni iratz, nejsem veselý ani smutný,
no soi estranhs ni soi privatz, nejsem cizí ani blízký,
ni no'n puesc au, ani jinak nemohu,
qu'enaisi fui de nueitz fadatz protože jsem byl v noci zaklet
sobr'un pueg au. na vysokém kopci.
III. No sai cora'm sui endormitz, Nevím, kdy spím,
ni cora'm veill, s'om no m'o ditz; ani kdy bdím, když mně to neřeknou,
per pauc no m'es lo cor partitz téměř mi puklo srdce
d'un dolor corau; velkou bolestí
e no m'o pretz una fromitz, a je mi to zcela lhostejné
per Saint Marsau! při Sv. Martialu!
IV. Malautz soi e cre mi morir; Jsem nemocen a bojím se, že zemřu
e re no sai mas quan n'aug dir. a nevím nic, než co slyším říkat.
Metge querrai al mieu albir, Budu hledat lékaře pro svůj rozmar
e no'm sai tau; a žádného takového neznám,
bos metges er, si'm pot guerir, bude to dobrý lékař, jestli mě vyléčí,
mor non, si amau. ne však, pokud se mi přitíží.
V. Amigu'ai ieu, non sai qui s'es: Mám přítelkyni a nevím, kdo to je,
c'anc no la vi, si m'aiut fes; ještě jsem ji totiž neviděl, na mou věru,
ni'm fes que'm plassa ni que'm pes, neudělala nic, co by mě těšilo či rmoutilo
ni no m'en cau: a je mi to jedno,
c'anc non ac norman ni frances protože jsem nikdy neměl Normana ani Francouze
dins mon ostau. ve svém domě.
VI. Anc no la vi et am la fort; Nikdy jsem ji neviděl a velmi ji miluji,
anc no n'aic dreit ni no'm fes tort; nidky mi neudělala po právu ani nezpůsobila křivdu,
quan no la vei, be m'en deport; když ji nevidím, jen se tomu směji,
no'm prez un jau: nic to pro mě neznamená,
qu'ie'n sai gensor e belazor, protože znám jednu milejší a hezčí,
e que mais vau. která má větší cenu.
VII. No sai lo luec ves on s'esta, Neznám místo, na němž je,
si es en pueg ho es en pla; je-li to na kopci či v nížině,
no aus dire lo tort que m'a, neodvažuji se říci, jak je ke mně nespravedlivá,
abans m'en cau; radši mlčím
e peza'm be quar sai rema, a je mi na obtíž, když tu zůstává,
per aitan vau. a proto jdu pryč.
VIII. Fait ai lo vers, no sai de cui; Složil jsem báseň, nevím o kom
e trametrai lo a celui a pošlu ji tomu,
que lo'm trametra per autrui jenž ji pošle, skrze dalšího,
enves Peitau, do Peitau
que'm tramezes del sieu estui a přinese mi ...(3)
la contraclau. Text: Martín de Riquer, Los trovadores I., Ed. Planeta, Barcelona, 1975, str. 115-117 (sám ovšem přejímá text z Pasera, s malou úpravou ve 13. verši) (1) vers neznamená český verš, ale celou kompozici (2) porovnejte význam slova joven (vyslovte: džuvén) s bodem 6. na úvodní straně (3) interpretace a tím i překlad následující pasáže jsou velmi obtížné, odkazuji proto raději na odbornou literaturu (či vlastní fantazii)
La Comtessa de Dia
Estat ai en greu cossirier I. Estat ai en greu cossirier Velmi jsem se trápila
per un cavallier q'ai agut, pro rytíře, jenž byl můj
e voill sia totz tepms saubut a chci, aby navždy bylo známo,
cum eu l'ai amat a sobrier; jak velmi jsem jej milovala.(1)
ara vei q'ieu sui trahida Nyní vidím, že jsem zrazena,
car eu non li donei m'amor, protože jsem mu nedala svou lásku,(1)
don ai estat en gran error pročež jsem se mýlila
en lieig e qand sui vestida. na lůžku a když jsem oblečená. II. Ben volria mon cavallier Velmi bych chtěla toho rytíře
tener un ser e mos bratz nut, mít jeden večer ve svých nahých pažích,
q'el s'en tengra per ereubut bude hodně šťastný,
sol q'a lui fezes cosseillier; když k němu budu tak milá,
car plus m'en sui abellida neboť mě ranil více
no fetz Floris de Blanchaflor: než Floris Blankaflor,
eu l'autrei mon cor e m'amor odevzdala bych mu své srdce, lásku,
mon sen, nos huoills e ma vida. klín, oči a svůj život. III. Bels amics, vinens e bos, Krásný příteli, vznešený a dobrý,
cora'us tenrai e mon poder? kdy vás budu mít v mé moci?
e que jagues ab vos un ser Který večer s vámi spočinu na lůžku,
e qe'us des un bais amoros! kdy vám dám láskyplné políbení!
Sapchatz, gran talan n'auria Vězte, velmi po tom toužím,
qe'us tengues en luoc del marit, abych vás měla na místě manžela,
ab so que m'aguessetz plevit musel byste mi ale slíbit,
de far tot so qu'eu volria. že uděláte vše, co budu žádat.
Text: Lola Badía (ed.), XXXVII (1) veršům buď špatně rozumím nebo si odporují.
Girard de Roselhòn
Era s’en vai Girards, enga’l solelh, Girard jede od východu slunce
per un estrech semdier, latz un caumelh, úzkou stezkou, podél skalisek
e trobèt una font dessota un telh a našel pramen pod lípou,
e colgèts-s’i a l’ombra per lo solelh; tam si lehl do stínu,
e vòlc se condormir, que ac somelh; chtěl se vzbudit, protože měl sen,
mas non cugetz del comte gaire dormelh, ale nemyslete, že hrabě příliš dlouho spal,
abans plora dels òlhs, tira’l cabelh, ač ve snu jeho oči plakaly a své vlasy si trhal,
ditz mais volgra èstre mèrts en un campelh říkaje, že by byl raději mrtev na bitevním poli
que’l reis l’agués aucit e sièi fielh. něž králem a jeho věrnými zabit.
E sa molhèr li ditz: «No far, donzelh, A jeho žena mu říká:"Zanech toho, rytíři,
mas prèja Damredieu que nos consehl.» radši pros Pána Boha ať nám poradí."
Robert Lafont - Christian Anatole, Nouvelle histoire de la littérature occitane, I, Paris, 1970, str. 115
Jaufré
Noční příjezd na Montbrun...
E aissí anèt trò al ser A tak jel až do večera,
que non tenc carrièira ni via, ačkoli neznal cestu ani směr
ni ve ni sap ges ont se sia, a ani neví, kde právě je,
mai lai ont lo caval lo mena. jede tam, kam jej jeho kůň vede.
E la nuit fon bèla e serena, Byla krásná, klidná noc
que non es trebols ni escura. bez mlhy a tmy,
E es venguts per aventura až najednou přijel
en un vergèr tot claus de marbre... k zahradě celé obehnané mramorem...
Robert Lafont - Christian Anatole, Nouvelle histoire de la littérature occitane, I, Paris, 1970, str. 118
Flamenca
Zpěv, jímž dívky promlouvají ke Guilhémovi...
Las tosetas agron ja trachas Dívky přinesly
las maias qu’el sera’s son fachas májové krásky(1) zasazené včera večer
e lur devinòlas cantèron; a zazpívaly své hádanky;
tot drèit davant Guilhem passèron procházely přímo před Guilhémem
cantant una calenda maia zpívajíce píseň májových dívek(1),
que ditz: «Cèla dòmna ben aia která říká:"Ta paní ať je sťastná,
que non fai languir son amic, jež nenechá toužit svého přítele,
ni non tem gelós ni castic, a nebojí se žárlivce(2) ani trestu
qu’ilh non an a son cavalier pro svého rytíře
en bòsc, en prat o en vergier, v lese, na louce či v zahradě
e dins sa cambra non l’amene a do své komůrky ho vede,
per çò que melhs ab lui s’abene, aby větší potěšení měla
e’l gilós jaça deus l’esponda...» a žárlivec leží u čela postele...
Robert Lafont - Christian Anatole, Nouvelle histoire de la littérature occitane, I, Paris, 1970, str. 193 (1) zde je význam slova maia, jak jej podává elektronický slovník Sabaud:
petite fille couronnée de fleurs et habillée luxueusement, placée au coin d'une rue au mois de mai,
pour solliciter une rétribution des passants; femininum; région :Alb.; synonymes :bèla-de-mai (2) nejčastěji manžel nebo jím pověřený hlídač
La Cançon de la Croçada I.
Le barnatges de França e cels de vas París, Baroni z Francie a ti z okolí Paříže,
e li clerc e li laic, li prínceps e’ls marchís, klerici, laici, knížata a markýzové,
e li un e li autre an entre lor empris jedni i druzí se shodli,
que a qualque castèl en qué la òst venguís, že z každého hradu, k němuž vojsko přitáhne,
que no’s volguèsson rendre, trò que l’òst les presís, a který se nebude chtít vzdát, od chvíle dy jej oblehnou,
qu’anèsson a l’espasa e qu’òm les aucesís... že všichni propadnou hrdlem a budou sťati...
per çò son a Besèrs destruit e mal mis, proto v Besèrs byli ničeni a hubeni,
que trastots los aucisdron: non lor pòdon far pis. povraždili je všechny, nic horšího jim udělat nemohli.
Robert Lafont - Christian Anatole, Nouvelle histoire de la littérature occitane, I, Paris, 1970, str. 158
La Cançon de la Croçada II.
Otázky Simona de Montfòrt poslu...
«Amics, digas-me nòvas; com va de mon afar? "Příteli, řekněte mi novinky, jak si stojí má věc?
-Sénher, ditz lo messatges, grèus çò per recontar. -Pane, říká posel, špatně se to vypráví.
-Ai perduda la vila? -Oc, sénher, ses dobtar; -Přišel jsem o to město? -Ano, pane, bez pochyb;
mas abans que’ls laissètz garnir ni adobar, ale dřív než oni se opevní a připraví,
si vos i anatz sempre, poiretz la recobrar. když na ně vytáhnete, stále jej můžete získat zpět.
-Amics, que l’a me tòuta? -Sénher, assatz mi par -Příteli, kdo mi ho vzal? -Pane, zdá se mi,
que a mi e als autres es lèu per asesmar: že je snadné to uhodnout:
qu’ieu i vi l’autre comte ab grand jòi repairar, neboť já jsem viděl jiného hraběte s velkou radostí bojovat
e’lh baron de la vila que li feiron intrar. a baroni z města ho nechali vejít dovnitř.
-Amics, a grand companha?...» -Příteli, má velké vojsko?...
Robert Lafont - Christian Anatole, Nouvelle histoire de la littérature occitane, I, Paris, 1970, str. 163
Frederic Mistral
(1830-1914)Mirèio Dvě úvodní sloky ze slavné epické básně.
Cante uno chato de Prouvènço. Zpívám o dívce z Pruvenco,
Dins lis amour de sa jouvènço, o láskách jejího mládí,
A travès de la Crau, vers la mar, dins li bla, přes Krau, k moři, mezi obilím,
Umble escoulan dóu grand Oumèro, skromný žák velkého Homéra,
Iéu la vole segui. Coume èro já chci ji následovat. Takovou jaká byla,
Rèn qu'uno chato de la terro, nic než vesnická dívka,
En foro de la Crau se n'es gaire parla. jinde než v Krau se o ní málo mluví.
Emai soun front noun lousiguèsse Ačkoli její čelo nezářilo
Que de jouinesso; emai n'aguèsse než mladostí, ačkoli neměla
Ni diadèmo d'or ni mantèu de Damas, diadém ani přehoz z Damašku,
Vole qu'en glòri fugue aussado chci, aby ke slávě byla pozdvižena
Coume uno rèino, e caressado jako královna a hýčkána
Pèr nosto lengo mespresado, naším pohrdaným jazykem,
Car cantan que pèr vautre, o pastre e gènt di mas! neboť zpíváme pro vás, ó pastýři a lidé ze statku.
Text: * Text uvádím v původním tzv. "mistralovském" či "roumanillovském" pravopise (porovnejte 5. bod úvodní stránky)
Max Roqueta
Çò que cerque, Senhor... Çò que cerque, Senhor, en fóra To, co hledám, Pane, daleko
de tas flors e de tos aucèls od vůně tvých květů a zpěvu tvých ptáků
es lo desèrt, es la mar granda je poušť, širé moře
enauçada encar de ta man, ještě rozhýbané tvou rukou,
es lo monde nud de tas aubas je to svět, jenž ti, obnažen od tvých svítání,
quora de tos dets es tombat vypadl z dlaně,
lis coma una filha sens rauba. hebký jako dívka bez šatu.
Deus lo desèrt ai caminat Putoval jsem na poušť,
e deus la mar e dins la nuóch k moři a do noci,
onte lo monde se despuólha v níž se onen svět svléká,
e dins la claror de tos fuócs a v níž se, v jasu tvých ohňů,
a ta flatinga s’abandona. odevzdá tvému laskání.
Pietat dau matin. (1963) René Nelli, La poèsie occitane, Seghers, Paris, 1972, str.* (Pokus o poetický převod.)
Zjistíte-li, že některé odkazy nefungují, sdělte nám to, prosím, na naši adresu dole. Zjednodušíte tak využití stránek ostatním i sobě a získáte náš vděk.
Pozor! - Veškerá má vysvětlení v ucitánštině jsou zobrazena bez akcentů a nebyla opravena rodilým mluvčím. (Vlastní jména s akcenty viz na zvláštní stránce.)
Atencion! - Totas mas explicacions en occitan son visualisats sens accents e son pas estat revisats per un occitano parlant natiu. (Podetz trapar los noms propres amb accents sus una pagina especial.)Tyto stránky kdykoli naleznete na krátké adrese http://go.to/ucitanio, na serveru Filosofické fakulty University Karlovy v Praze na straně Katedry a Ústavy/Ústav románských studií/Zajímavé stránky, na Seznamu, Yahoo a Altavistě, vždy pod výrazem Ucitanío (Ucitanio).
Pokud chcete z této stránky citovat, žádáme Vás, abyste vždy uvedli jméno autora a naši adresu.
Tj.:Josef Prokop, http://tady.cz/okcitanie · http://mujweb.cz/www/okcitanie
© 1999-2001 Josef Prokop
okcitanie@email.cz