Vzdělání a výchova ve 3. tisíciletí.

Je zřejmé, že povinná školní docházka bude stále samozřejmostí. Vzhledem k délce života však základní vzdělávání potrvá delší dobu. Všichni obyvatelé budou mít základní vzdělání na vyšší všeobecné úrovni, vzhledem k neustále rostoucímu množství informací. Každý se však bude moci brzy specializovat ve zvoleném oboru. Nebudou žádné přijímací zkoušky a omezení počtu studentů. Ostatně většina výuky (mimo praktickou část a nutné laboratorní práce) bude probíhat doma v bytě studentů za pomoci jeho počítače, který bude po dobu výuky spojen s učitelem, kterým bude velmi často také příslušně naprogramovaný počítač. Veškeré zkoušky probíhají formou testů, které budou vyhodnocovány zcela objektivně příslušným programem a v případě neúspěchu musí student absolvovat další lekce výuky. Tempo výuky si tak bude moci každý volit sám, podle svých schopností. Místo do tříd, budou děti rozdělení do vědomostních skupin. Pochopitelně je také možné, aby student studoval naráz více oborů. Prospěch nebude hodnocen žádnými známkami nebo posudky, pro zvládnutí jistých odborných profesí bude však vyžadováno složení zkušebních testů a praktických zkoušek, které budou povinnou součástí výuky, takže student je musí absolvovat. Nevyhoví-li musí se potřebné znalosti doučit a testy opakovat tak dlouho, až je úspěšně splní.
Po ukončení studia si absolvent bude moci vybrat z aktuální nabídky volných míst. Protože bude obvykle vzdělán ve více oborech, budou možnosti uplatnění velmi pestré. Pracovních příležitostí bude dostatek, protože při dvouhodinové pracovní době se na jednom místě vystřídá za den několik pracovníků. Hodinová mzda nebude již existovat, protože produkce bude uspokojovat potřeby všech. Nikdo nebude mít strach, že nebude mít práci, protože příslušné instituce budou stav pracovních míst regulovat dle volné kapacity pracovníků. V případě dostatečné produkce a přebytku pracovních sil bude buď snížena pracovní povinnost nebo budou lidé moci dělat cokoli, dle svého přání – studovat, cestovat apod. Většina jich však bude pracovat na veřejně prospěšných pracích, zejména v ekologické oblasti, např. na likvidaci starých úložišť odpadků, zalesňování, výsadbě sadů apod. S pokrokem techniky a vyšší automatizací výroby bude počet pracovních míst ve výrobě stále snižován.
Možná namítnete, co se stane, kdyby někdo pracovat nechtěl. Takový člověk nebude téměř existovat, protože všichni budou od mládí vychováváni k tomu, že práce pro společnost je základní a hlavní povinností každého člověka. Nebude-li přesto někdo chtít pracovat, dostane základní životní potřeby (ubytování, jídlo, ošacení), ale jeho ostatní individuální přání v oblasti kultury, sportu, cestování a rekreace budou dočasně omezeny po dobu jeho pracovní absence. Vzhledem k tomu, že sociální prostředí bude ve všech rodinách zhruba stejné, podaří se již v mládí u dětí odstranit řadu záporných vlastností a zvyků, které jsou dosud v třídně a majetkově rozdělené společnosti běžné. Děti tento rovnocenný systém budou chápat jako zcela přirozený a nezatouží po žádných výhodách a privilegiích. Výchova bude navíc kontrolována a ovlivňována za pomoci specialistů, takže se včas podaří odstraňovat případné nedostatky. Svou roli zde sehraje i vyšší průměrná inteligence, bez větších rozdílů. Většinou se všechny tělesné i duševní vady podaří odstranit ještě před narozením, díky nové genetické technologii prenatální medicíny.
Protože platí pravidlo, že kulturu národa lze posuzovat podle jeho vzdělání, bude v zájmu vlád, aby vzdělávací systém a znalosti občanů byly na co nejvyšší úrovni. S tím zatím ostře kontrastuje současný stav, kdy si znalosti občanů možná neustále prověřuje nějaká tajná instituce za pomoci televizních kvizů a soutěží. Výsledek vypadá zatím tak, že asi 90 % obyvatel má zcela nedostatečné základní znalosti běžných pojmů. Máme tedy co dohánět, abychom se v příštím století uplatnili.

Naše civilizace je právě nyní na rozcestí, kdy doznívá a brzy skončí materialistická civilizace, založená na majetku a neustálém boji nejrůznějších scestných ideologií, náboženství, třídních a etnických skupin, průmyslových a vojenských lobby atd. Přechod do ”nového věku” bude pro mnohé velmi bolestný, neboť budou muset zcela změnit svoji stupnici hodnot. Musím konstatovat, že dosavadní výchovný systém je zatím velmi nedokonalý. V čem jsou jeho hlavní nedostatky?

První a největší chybou systému je odloučení dětí od matek v útlém věku. Systém jeslí a školek byl zcela špatný a tyto instituce v budoucnosti téměř zaniknou. U menších dětí bude zcela dodržována Komenského zásada “Škola hrou”. Pochopitelně, že hry budou vybírány a vytvářeny odborníky - pedagogy. Musíme také konstatovat, že žádná hra nebude podporovat agresivní povahu neboť ve hrách nebudou nepoužívány jakékoli formy zbraní a boje. Výroba hraček – zbraní bude zcela zakázána a rovněž počítačové hry tohoto typu nebudou existovat. Od počátku výuky bude pečlivě zvolen výběr předmětů výuky. Pochopitelně se ihned začne s výukou jazyků, a to hned dvou – mateřského a celoplanetárního. Zda se vlády dohodnou na angličtině, Esperantu nebo jiném umělém jazyku není dosud zřejmé. Oba jazyky děti hned budou moci využívat prakticky. Obvykle po 5-ti letech výuky nastane již specializace učebních plánů a děti si sami zvolí obor, ve kterém chtějí získat hlubší znalosti. Prohlubování všeobecného vzdělání ve všech předmětech, jako je tomu např. u našich gymnázií bude minulostí, základní znalosti však budou požadovány u všech dětí stejné. Vzdělávací systém vezme v úvahu rozdílné předpoklady pro studium u každého jednotlivce a nebude nutit žáky učit se to, co nebudou nezbytně potřebovat nebo co je nebaví. Jako nezbytná součást vzdělání bude kladen důraz na morální a mravní zásady a znalost všech základních zákonů a pravidel života společnosti.
Na stupni vzdělání, který odpovídá současné vysoké škole se již žáci budou připravovat převážně individuálním studiem, za pomoci učitelů, kteří budou spíše konzultanty při stále samostatnější práci a studiu. Studenti budou obvykle vysíláni k plnění praktických úkolů, kdy se musí samostatně rozhodovat a řešit neobvyklé situace. Studium bude obvykle zakončeno splněním samostatného úkolu, podobně jako u disertační práce, ale bude zde mnohem větší důraz kladen na praxi. Absolventi tak budou schopni ihned po ukončení studia plnit samostatně požadované úkoly a doba ”zaučení” téměř odpadne.
Prakticky všichni obyvatelé v blízké budoucnosti se budou vzdělávat permanentně, za pomoci vzdělávacích programů, rozšiřovaných po počítačových sítích. Touha po vzdělání bude zcela samozřejmá a bude patřit k základnímu využití volného času. Na kolik % se tyto prognózy splní? Nechejte se překvapit.

článek zaslal Mgr. J. Pavlík
Příště VII. díl - Průmysl a pracovní podmínky ve 3. tisíciletí.

Rodina a bydlení ve 3. tisíciletí

Můžeme si troufat odhadnout, jak bude vypadat společnost v novém tisíciletí? Těmito úvahami se zabývala celá řada filosofů, prognostiků, politiků a sociologů. Výsledky jsou velmi odlišné a pokud se podíváme na starší prognózy a nynější skutečnost, téměř nikdy se výsledky neshodují. Civilizovaná společnost považuje rodinu - život v párech, společně s dětmi za základní článek. Přesto však existuje celá řada zemí, kde ke všeobecné spokojenosti je možné mnohoženství či mnohomužství. Tato alternativa vyplývá z dlouholeté tradice, podložené potřebami těchto společenství. Bohatý paša ekonomicky zajistil více žen, krásné ženy měly hodně sluhů…. Partnerský vztah by ovšem měl být dobrovolný a založen na citové vazbě partnerů. Dokonce zde mohou fungovat i tradiční rodičovské vztahy – matka je vždy jen jedna a otec rovněž, pouze to nesmí zapírat. I když je problematické přirovnávat lidi ke zvířatům, zde jsou mnohačetné vztahy u některých druhů zcela obvyklé. Uvědomte si, že člověk se sám odlišil od zvířete jen tím, že se prohlásil za nejinteligentnějšího tvora, co si však o tom myslí zvířata, bohužel nevíme. Ve většině západních států je institut manželství a rodičovství zakotven v zákonech o rodině, svatební obřady institucionalizovány a vše se chápe jako společenská zvyklost. Dnešní mladá generace se však na instituci manželství dívá zcela jinak a např. ve Švédsku žije až 50% párů ve volných vztazích, včetně dětí. Povinností, které ukládá rodičům zákon se však nikdo nezříká, v ojedinělých případech se postará společnost. I ve volném partnerství existují doživotní citové vztahy rodičů a dětí, i když po osamostatnění žijí děti obvykle zvlášť. Neexistují zde totiž většinou problémy se získáním bydlení. V našich poměrech je to právě problém bydlení, který musí partneři obvykle řešit. Mladý pár nemá obvykle naspořen 1 – 2 miliony na zakoupení bytu a hypotéční úvěry jsou velmi riskantní, hrozí-li ztráta zaměstnání. Mimoto po zaplacení splátek rodina živoří na životním minimu.
Jaké tendence jsou tedy žádoucí a předpokládané ve 3. tisíciletí? Extrapolací dosavadního vývoje lze předpokládat, že institut manželství bude nahrazen partnerskými smlouvami, určujícími práva a povinnosti partnerů k sobě navzájem a ke svým potomkům. K volnějším vztahům přispěje i ekonomická nezávislost partnerů na sobě a nevázanost na bydlení a práci. Na základě lidských práv nelze zákonem stanovovat jakékoli podmínky pro partnerské vztahy, rozhodující je pouze užitek pro jedince i společnost. Dodržování zásad je pochopitelně pouze záležitostí morálky a duchovní vyspělosti partnerů. Nynější složité příbuzenské vztahy mezi generacemi, sourozenci, manželi a příbuznými z druhé strany budou nahrazeny pojmem ”velká rodina”, jejímiž příslušníky jsou všichni lidé. Pomoc opuštěným dětem a lidem bude hodnocena jako nejzáslužnější společenský čin. Uvědomujete si, jaký problém dnes představují staří, osamocení a bezmocní lidé, sirotci a děti z rozpadlých rodin? Budete-li potřebovat chůvu pro vnoučata, prostě si vyberete nějakou opuštěnou babičku. Chybí vám společnost? Spojíte se s jinou rodinou a budete si vzájemně pomáhat. Tyto myšlenky nejsou utopické, ale jsou prakticky realizovány v domorodých společenstvích, která nazýváme ”primitivní”. Není tomu u nás právě naopak? Nesnažíme se zákony omezit přirozené lidské potřeby a touhy? Ve vyspělých státech směřuje nyní bydlení k decentralizaci, kdo si to může dovolit, bydlí na venkově a dojíždí za prací i 100 km denně. Bydlení blízko přírody je nejen módou, ale i zdravější, než život ve městech zahlcených exhalacemi, hlukem a odpadky. Ideální by byla pochopitelně nezávislost na pracovišti a je zřejmé, že většinu administrativních a duchovních činností bude možné vykonávat z domu, za pomoci počítače a Internetu. Sám autor se přiznává, že tento způsob sám praktikuje, pokud to ovšem jde.
Výstavba stále větších měst v posledních 50-ti letech přinesla pouze samé problémy. Nejsou to jen exhalace, domovní odpad, problémy s parkováním nezbytných automobilů, ale i příměstské čtvrti chudiny, přiživující se na odpadcích (u nás se zatím bohudík téměř nevyskytují). Dostupnost zaměstnání, kultury, obchodů a bydlení v nájemných bytech je jen relativní výhodou, protože životní podmínky a prostředí působí většinou negativně na zdravotní stav velkoměstských obyvatel. Zásobování obrovského množství bytů pitnou vodou, elektřinou, plynem a teplem si vyžaduje stále vyšší náklady, cena pozemků je vysoká, takže životní náklady ve městech neustále rostou. Problémy jsou i s odvozem pevného domovního odpadu a kanalizací, protože dosavadní čističky vod již kapacitně nestačí. Mnohem ekologičtější se zdá bydlení na vesnici, kde odpadní voda bude likvidována v individuálních čističkách, kde za pomoci mikroorganismů vychází do přírody téměř čistá voda a zbytek slouží jako hnojivo na zahrádku.
Lze předpokládat, že v budoucnosti bude omezena zemědělská velkovýroba, vzhledem k poklesu poptávky zejména po masných produktech a většina obyvatel vesnic se bude sama zásobovat zeleninou, protože lidé budou mít mnohem více volného času. Každý domek bude mít k dispozici dostatečnou pěstební plochu a sad, kde si rodina vypěstuje ovoce a zeleninu pro vlastní spotřebu. Chov domácích zvířat prakticky nebude existovat, neboť lidé budou většinou vegetariány nebo potraviny podobné masu budou získávány z rostlin, jako např. “sojové maso”. Většina obydlí bude rozměrově unifikována, takže nebude problém měnit bydliště dle potřeb a přání obyvatel. Nikdo si s sebou nevezme nic kromě osobních potřeb. V novém obydlí si každý upraví detaily podle svého přání. Tento způsob stěhování je již dnes běžný např. v Americe, kde se domy prodávají často s úplným zařízením. Vývoj společnosti a uvědomění obyvatel bude takové, že nikdo nebude chtít stále nové a nové věci. Každý však bude toužit po nových znalostech, všichni prakticky po celý život neustále studují nové a nové obory, dle svých zájmů. Informace čerpají z databází, neboť každý již bude mít svůj osobní počítač, který bude napojen na multimediální síť. Počítač tak bude sloužit jako videotelefon, televize, rádio, k objednávání zboží, vlastní práci atd. V této podobě již můžete užívat počítače i my. Dostatek volného času přispěje k těsnějšímu soužití rodin, kdy rodiče budou moci věnovat dětem mnohem více času. Výchova v rodině je totiž základem morálních vlastností dětí. Pokud na děti působí ”ulice”, výherní automaty, akční seriály v televizi, drogy, heavymetalová hudba a jiné ”ďábelské vlivy”, nelze se divit nárůstu kriminality mládeže. Nezdá se vám, že dostatek péče rodičů, pochopitelně dostatečně uvědomělých, by všechny negativní vlivy mohl odstranit?

článek zaslal Mgr. J. Pavlík
Příště VI. díl - Vzdělání a výchova ve 3. tisíciletí.

Jaké jsou tedy předpovědi Americké národní akademie věd?

Snížení koncentrace ozónu a zvýšení koncentrace kysličníku uhličitého způsobí oteplení zemského povrchu až o 5 stupňů. Důsledkem bude zvýšené vypařování oceánů, tání ledovců, zvýšení množství srážek a z toho plynoucí záplavy. Zvýšená teplota v letním období (ozonová díra) způsobí sucho v rovníkovém pásmu a oproti tomu zvýšení srážek v mírném pásmu, tedy vesměs jevy, které již nyní pozorujeme. Nedokážeme bohužel předpovědět, jak se změní směry mořských proudů, což bude mít vliv i na rybolov a jak se změny projeví na vegetaci. Některé vlivy mohou působit pozitivně, jiné negativně. Rozhodující však bude vliv na pěstování zemědělských plodin, kde rozhoduje nejen plocha vhodné orné půdy, ale celá řada dalších vlivů (teplota, srážky, škodliviny v ovzduší). S potravinovými zdroji opět souvisí migrace obyvatel, případně hladomor v některých oblastech. Každá migrace přináší problémy do imigračních zemí vedoucí k nacionalismu, rasismu a etnickým válkám.
Změny teploty budou působit nepochybně i na zdraví lidí, zejména dětí, starých a nemocných osob. Vysoké teploty přetěžují termoregulační systém, což může vést až k úmrtí, jak bylo statisticky doloženo při vlnách veder v USA i jinde. Přesáhne-li teplota 33 stupňů, vzrůstá počet úmrtí až 6x oproti průměru. Většina úmrtí se týká starších lidí, kde se již organismus nedokáže přizpůsobit extrémním změnám teplot. Změna klimatu může přinést i rozšíření tropických chorob (malárie, parazitární nemoci) do mírného pásma.
Existuje ještě vůbec nějaká cesta, jak můžeme zabránit klimatické globální katastrofě? Určitě ano, ale to by musely všechny vyspělé národy přijmout tvrdé podmínky k omezení všech škodlivin a okamžitě přestat se všemi činnostmi, které poškozují základní zemské ekosystémy - mýcení deštných pralesů, vypouštění a uskladňování odpadů v moři, rozvoj motorismu a letectví, omezení výroby železa a zejména by bylo nutné úplně zastavit populační explozi, kde zvyšující se nároky nových obyvatel jsou hlavní příčinou expanze průmyslu. Jednoduše řečeno - vývoj je nutné obrátit zpět! I když se Vám to nebude líbit, skutečně není jiná cesta k trvale udržitelnému životu na Zemi.
Ideální počet obyvatel, asi 600 milionů, byl na Zemi někdy v 17. století. Pak nastal zlom v podobě Velké francouzské revoluce a průmyslové revoluce a zejména nástupem kapitalismu došlo k tomu, že civilizace se vydala na cestu do pekla. Jsou zde i názory, že postačí pozastavit škodlivé emise na dnešní úrovni, což je ovšem zásadní omyl! Budeme-li chtít dosáhnout zlepšení stavu, bude nutné veškeré škodlivé emise postupně snížit až na úroveň před 300 lety - tedy prakticky na nulu. Jaká je však skutečná situace? Rozvojové a méně vyspělé země odmítají o škodlivinách jednat a nejvyspělejší státy se zavázaly pouze k udržení současné výše emisí. Např. Ukrajina produkuje 8x více emisí, než celé Spojené státy americké. Pro některé politiky je ekologie stále jen tou "třešničkou na dortu". Úplnou ekologickou pohromu však představuje filosofie spotřební společnosti - výroba předmětů na krátkodobé použití či jedno použití, aby si spotřebitel byl nucen neustále kupovat nové výrobky. Tato zcestná filosofie, přinášející zisk jen hrstce majitelů firem, způsobuje vytváření celých hor odpadků, které v nejlepším případě mizí pod vrstvou horniny, pokud ne v moři. Platí zde přímá úměrnost: čím vyspělejší společnost, tím více odpadků na jednoho obyvatele. I když se vkládají nemalé prostředky do budování moderních spaloven odpadků, jejich vychvalovaný přínos jako zdroje tepla pro sídliště je zanedbatelný, nastává zde pouze transformace hory prvotní suroviny na plynné produkty obsahující dioxyn, arzén, kadmium, chróm, kobalt olovo a jiné prvky, které se rozšíří do širokého dalekého okolí (po směru větru).
Co je příčinou všech těchto negativních vlivů? Odpověď je velmi jednoduchá - je to současná ekonomika - snaha o dosažení zisku za každou cenu. Peníze vládnou světem a peníze rozhodují o tom, jak se chováme. Není na světě větší zlo, než přeměna všech hodnot na peníze. Mnoho věcí se totiž nedá penězi vyjádřit. Vykácíme-li např. tropický prales, na straně výnosů máme hodnotu prodaného dřeva, na straně nákladů pak prostředky na stroje, mzdy a režijní náklady. Zcela zde chybí skutečná užitná hodnota pralesa, jako regulátoru koloběhu vody a CO2, jako zdroje potravy, jako životního prostředí pro mnoho užitečných zvířat atd. Kdybychom i tyto hodnoty dokázali ocenit penězi, nikdy by nemohla být tato těžba ekonomicky efektivní. V našich kalkulacích postrádáme obvykle ten nepojmenovaný prvek užitečnosti či škodlivosti pro životní prostředí. Přímo katastrofický vliv zde má ukazatel zvyšování hrubého domácího produktu - zde můžeme dát přímo i rovnítko pro zvyšování odpadů a drancování přírodních zdrojů.
Budoucí vývoj bude přímo úměrný chování lidstva.
Příroda nám zatím naznačuje, že něco není v pořádku. Tyto náznaky jsme zažili již několikrát při neočekávaných povodních. V přímořských oblastech se změny projevují mnohem výrazněji - hurikány, záplavy a zemětřesení jsou takřka na denním pořádku. Nevěříte? Vezměte si noviny za celý rok a pozorně čtěte. Příroda nám naznačuje, že bychom měli něco změnit, ale zatím nás k tomu nijak výrazně nenutí. Je-li Vám však známo, jakou obrovskou energii představují meteorologické jevy, musíte připustit, že poručit větru, dešti zatím nelze. Naopak příroda si tu s nám může dělat co chce, poklud má také svobodnou vůli. Je-li teorie o matce Zemi - Gaie správná, nezbývá než připustit, že Země se dokáže proti nepříjemnému parazitu, jako je lidstvo, bránit. Vždyť to není nic neobvyklého. V každém společenství má naději buď život v symbióze, kde jednotlivé druhy jsou vzájemně užitečné nebo dojde k zániku slabšího druhu. V případě Země musím konstatovat, že lidstvo je slabší - je to jen přemnožený neužitečný druh (z pohledu matky Země). Rozhodla-li se Země tuto situaci konečně řešit (piktogramy v obilí tomu nasvědčují), tak se nemáme skutečně na co těšit.

článek zaslal Mgr. J. Pavlík

Během posledních let můžeme sledovat vzrůstající zájem veřejnosti o předpověd počasí. S napětím sledujeme v televizi i zprávy o všech dalších přírodních pohromách na celém světě. Rovněž naši republiku postihly v posledních 3 letech neobvyklé přírodní katastrofy - záplavy, krupobití i vichřice. Ještě štěstí, že se nám dosud vyhýbá zemětřesení, tornáda a lesní požáry.

Co je příčinou zvýšeného výskytu těchto přírodních katastrof?
Co se na Zemi v uplynulých letech změnilo? Odpověď je velmi jednoduchá a prostá. Je to činnost člověka - vývoj technické civilizace.
Klimatické změny nejsou však novou věcí, během svého geologického vývoje planeta prošla a prochází neustále klimatickými změnami, které se však dějí s periodou tisíců až milionů let. Tyto změny jsou způsobovány přírodními vlivy a nemůžeme je nijak ovlivnit. Informace o těchto změnách získáváme studiem pravěkých sedimentů a pravěkého ledu, ze kterého lze vyvodit průběh změn teploty a složení atmosféry i v době před desítkami milionů let.
Z průzkumu ledovců bylo zjištěno, že v dobách ledových byla snížená koncentrace CO2 v atmosféře a to až na polovinu dnešní hodnoty (teplé období). S obsahem oxidu uhličitého souvisí přímo úměrně i průměrná teplota na Zemi, jejiž změna o pouhý jeden stupeň má již významný vliv na změny klimatu. Např. před 15.000 roky byla průměrná teplota nižší o 5 stupňů a v převážné části Evropy vládly ledovce. V současnosti se průměrná teplota zvyšuje stále rychleji, takže v geologicky krátké době do 100 let lze očekávat zvýšení až o 50, což může mít opět katastrofální vliv.
Růst teploty je totiž 10 - 100krát rychlejší, než při ukončení doby ledové.
Rozhodující vliv na teplotu má tedy koloběh uhlíku na Zemi - mezi atmosférou a zemským povrchem. Zásoba uhlíku na Zemi je vázána zejména v rostlinách a živých organismech, jeho koloběh se uskutečňuje v celé řadě přírodních procesů, z nichž nejvýznamnější je fotosyntetická asimilace a dýchání. K dalším přírodním zdrojům CO2 patří rozklad odumřelé biomasy, výrony zemního plynu, sopek apod. Mimo zdrojů přírodních mají stále větší vliv zdroje umělé, způsobené lidskou činností. Nejvýznamnějším umělým zdrojem je spalování fosilních paliv - uhlí, nafty a zemního plynu, ve kterých bylo před miliony let vázáno obrovské množství uhlíku. Každoročně tak v atmosféře přibudou asi 3 Gt (gigatuny t.j. miliardy tun) uhlíku ve formě CO2. Část uhlíku je opět vázána v biomase, avšak i toto množství se snižuje díky mýcení deštných pralesů i jiných porostů. Budeme-li pokračovat ve spalování fosilních paliv stejným tempem, bude za 100 let přidáno do atmosféry množství uhlíku, rovnající se obsahu uhlíku ve veškeré živé hmotě na počátku industrializace.

Jaké klimatické změny mohou nastat?
To studují již mnoho let přední světoví ekologové na počítačových modelech vývoje klimatu. Vstupní data vycházejí z mnohaletých měření prokazatelných změn, takže pravděpodobnost správnosti extrapolace by mohla být poměrně vysoká. Problém je však v tom, že na počasí má vliv příliš mnoho faktorů, jejichž společné působení lze jen obtížně předvídat. Jsou to zejména:

• vodní pára (má vliv na skleníkový efekt)
• tání ledu a sněhu
• pokrytí oblohy oblačností
• obsah plynů v atmosféře - kysličník uhličity, metan,oxidy dusíku, halogenové uhlovodíky
• teplota oceánů
• mořské proudění
• množství a rozmístění vegetace
• UV záření
• výbuchy sopek, zemětřesení, cyklóny apod.

Působení všech faktorů můžeme rozdělit na dlouhodobé a krátkodobé, ke dlouhodobým patří např změny teploty oceánů a obsah plynů v atmosféře. Modely mohou vycházet z údajů i ze vzdálené minulosti - tím máme větší možnost extrapolace, při srovnání klimatu za již jednou dosažených podmínek a za předpokládaných podmínek.

článek zaslal Mgr. J. Pavlík

Možná namítnete, že by bylo vhodnější použít název “idealizovaný, idealistický” apod., ale jsem přesvědčen, že existuje systém, který by skutečně ideálně zajistil uspokojení všech potřeb obyvatel bez rozdílu. Ostatně - nic nového pod sluncem. Teoreticky se těmito úvahami mimo utopických socialistů, Marxe, Lenina a dalších reformátorů zabývala i řada ekonomů. Bohužel se žádný model v praxi neosvědčil, jak známe z vlastní zkušenosti, což však nic neubírá na správnosti teorie. Pouze se potvrzuje pravidlo, že máme to, co si zasloužíme, resp. co si svou prací vybudujeme.
Od starověku do současnosti vládne světu měnový systém, kde všechny hodnoty se vyjadřují pomocí peněz, jako univerzální směnné hodnoty, takže se nám zdá nemožné, že by ekonomika mohla fungovat bez peněz. Přesto však víme z historie, že kdysi existoval nepeněžní výměnný systém zboží (v prvobytně pospolné společnosti) a dosud existuje u mnoha domorodých kmenů, žijících daleko od civilizace. Dokonce i my dnes nahrazujeme peníze platebními kartami, které jsou průkazem k čerpání z našeho konta. Mnozí z nás dostávají výplaty na účet, platí kartami (na západě téměř všude), a peníze ve fyzické podobě (papírové, kovové) používají jen ojediněle. Systém platebních karet je zaveden celosvětově a mnohé karty lze je používat ve většině vyspělých zemích. Je tato praxe jen předstupněm toho, že jednou budou peníze úplně zrušeny? Tvrdím, že ano!
Peníze jsou nejnebezpečnější vynález lidstva, hned za atomovou energií. Veškeré lidské konání totiž směřuje k honbě za penězi, za něž si lze koupit téměř všechno. Všichni ale také víme, že věci duchovní podstaty si koupit nelze, zdraví, štěstí, láska a jiné nehmotné hodnoty závisejí výhradně na naší duchovní vyspělosti, vědomostech a morálních vlastnostech. Skoro by se dala potvrdit nepřímá úměrnost mezi penězi a morálními vlastnostmi. Bohatí se ženou za penězi zpravidla bez ohledu na to, zda tím někomu škodí, ať už to jsou jiní lidé nebo příroda. Přitom by stačilo mít na paměti jen jednu jednoduchou větičku: “Do hrobu si s sebou nic nevezmeš!”
Na základě zkušeností s bezhotovostním platebním stykem je možné tvrdit, že ekonomický systém, založený na výměně zboží (s pomocným ohodnocením např. bodovou hodnotou) může fungovat za předpokladu dostatečné výrobní kapacity, přírodních zdrojů surovin, morální vyspělosti obyvatel, vědomí solidarity a vzájemné lásky. Nutnou podmínkou však je, aby výrobní možnosti a zásoby zboží převyšovaly poptávku, což při současné vyspělé technologii je mnoha států samozřejmě splněno. Vyspělé státy tuto podmínku již dávno splňují, ale nadvýrobu, místo rozdělení chudším zemím, raději zničí! Za to může náš nesmyslný ekonomický peněžní systém.
Čtenáři sci-fi se jistě v řadě románů setkaly s tzv. “kredity”, které občané dostávali na základě své práce a byly univerzálním platidlem. Ostatně bodový systém existuje např. ve zdravotním pojištění, kde hodnota lékařských výkonů je přepočítávána na body a systém bezchybně funguje, pokud suma bodů na vstupu (zaplacené pojistné) se rovná součtu bodů na výstupu (požadavky lékařů za provedené práce). Bohužel to u nás v praxi nefunguje, protože na pojistném je velký dluh a lékaři účtují mnohdy nadbytečné nebo neprovedené úkony, aby si zajistili dostatek financí na nájemné, přístroje a mzdy sestřiček. Důsledkem je pochopitelně nedostatek zdrojů a opožďování plateb pojišťoven, čímž vzniká platební neschopnost lékařů.
Aby systém mohl fungovat, je nutná rovnováha mezi nabídkou a poptávkou. Základem musí být centrální sledování nabídky a poptávky a pokud možno okamžité uspokojování všech požadavků. Z praxe známe, že po válce fungoval nějakou dobu přídělový “lístkový” systém, ostatně v současnosti se praktikuje dále v některých bývalých sovětských republikách, na Kubě i jinde. Je pochopitelné, že pokud poptávka převyšuje nabídku, snaží se systém zneužívat různé mafiánské skupiny. Základem funkčnosti je tedy rovnováha mezi nabídkou a poptávkou. Vzhledem k současné automatizaci výroby, novým technologiím, vědeckému pokroku a vysoké produktivitě ve všech oborech hospodářství již nabídku nemůže být problém uspokojit. Všichni víme, že v posledních letech i u nás prakticky neexistuje nedostatek spotřebního zboží, zmizely fronty na banány, toaletní papír atd. Současný problém všech vyspělých zemí je omezená poptávka - domácí trh je nasycen a nová odbytiště vždy nezaručují zaplacení dodávek, neboť nemají čím platit. Stát proto podporuje vývoz dumpingovými cenami, aby nemusela být omezena výroba, což by bylo spojeno s mnoha negativními jevy (nezaměstnanost, stávky, snížení koupěschopnosti obyvatel). Přesto je zde obrovská možnost odbytu výrobků v chudých zemích, které nemají výrobní kapacity a vzdělané obyvatelstvo, jako výrobní sílu. Co však tyto země mohou poskytnout za dodané zboží? Snad jen své přírodní bohatství – neobnovitelné zdroje surovin. Jaké jsou teoretické výhody nepeněžního systému výměny zboží a služeb?

• nikdo nehromadí majetek a zásoby, protože vše je vždy k dispozici
• nikdo nemusí mít strach o svůj majetek, vše je mu poskytnuto dle potřeby
• nikdo nemusí pracovat déle než je nutné k zabezpečení požadované produkce
• nikdo nehromadí to, co nepotřebuje - až to bude potřebovat, bude to k
• dispozici
• neexistují bohatí a chudí
• neexistuje hospodářská kriminalita, krádeže a loupeže

Kromě výhod musí existovat pochopitelně i povinnosti, a to: pracovní povinnost v nezbytně nutném rozsahu, odpovídající věku, zdravotnímu stavu a schopnostem lidí, jejíž délka vyplývá ze společenské potřeby, povinnost vzdělávat se a pečovat preventivně o své zdraví, povinnost dodržovat základní zákony státu. V celé řadě sci-fi románů, ale i prognostických úvah se uvádí, že v budoucnosti bude stačit pracovat pro společnost jen asi 2 hodiny denně. Všimněte si ”pro společnost”, protože pro peníze to již nebude! Tvrdím však, že tato pracovní doba by ve vyspělých zemích stačila již nyní k zabezpečení veškeré požadované produkce. Ze struktury zaměstnanosti totiž vyplývá, že % výrobních pracovníků neustále klesá, v zemědělství postačuje produkci zabezpečit jen 3 - 5% a v průmyslu do 20% práceschopného obyvatelstva. Až 80% obyvatel je zaměstnáno v administrativě, státních institucích a zejména ve službách. Pokud bychom eliminovali všechny zbytečné činnosti, skutečně by již dnes postačovalo pracovat (na zpracování surovin a výrobě zboží) jen asi 2 hodiny denně, protože ostatní funkce jsou buď uměle vytvořené státem nebo zaměstnáváme sami sebe navzájem! Za jakých podmínek by bylo možno výměnný systém realizovat? Pouze v případě, že společnost má dostatečné výrobní kapacity na pokrytí všech běžných potřeb a jednotlivci jsou dostatečně morálně uvědomělí, aby nezneužívali výhody systému. Jeho působnost by musela být celosvětová, čímž by se zajistil odbyt přebytků z vyspělých zemí a ekonomický rozvoj zemí ”třetího světa”. Bohužel za současné situace je na Zemi tento systém realizován snad jen u nejprimitivnějších společenství, žijících izolovaně někde v pralesích. Jak to dopadlo s ideou komunismu v praxi víme z vlastní zkušenosti a jak to vypadá ve spotřební společnosti poznáváme nyní. Tvrdím, že za všechny současné problémy může živelnost tzv. svobodné tržní ekonomiky. V naší zemi vznikla většina problémů, které komunisté dávali za odstrašující příklad zahnívajícího kapitalismu, bezprostředně po zrušení plánovaného hospodářství. I to však mělo své zápory, protože se v něm nedodržovaly některé základní zásady a plánovalo se dle hesel:
Překonej sám sebe a vytrvej (i když vyrábíš to, o co nemá nikdo zájem)
Prémie budou vždy (i když úkoly jsou splněny jenom na papíře)
Co nelze splnit, lze naplánovat
Úkoly na pětiletku známe přesně, ale nevíme, co budeme dělat zítra atd…..
Pokud by byly dodržovány zásady rovnovážné bilance vstupů a výstupů, požadavků a nabídky, musí tento systém fungovat.
Čím jsou způsobeny základní vady tržního systému? Platí sice pravidlo, že trh vyřeší vše, ale za jakou cenu?

1. Problém nezaměstnanosti : vznikl na základě omezení poptávky o zboží z domácí produkce – ztrátou odbytišť na východě a dovozy z jiných zemí, zejména dotovaného a pašovaného zboží (vietnamská tržiště).
   Řešení : Pouze regulací dovozů a podporou domácích podniků rozumnou úvěrovou politikou.
2. Problém bezdomovců: vznikl zrušením podnikových ubytoven a ukončením výstavby levných státních bytů. Osamělí jedinci (často po rozvodu) nemají kam jít, proto plní útulky a kriminály. Problém je vázán na pracovní povinnost a možnost výdělku, což opět souvisí s nabídkou pracovních míst.
   Řešení: Pouze návratem k původnímu stavu.
3. Problém platební neschopnosti: vyplývá z morálky podnikatelů – odeberou zboží nebo služby a nezaplatí dodavateli, tržby pak použijí pro vlastní potřebu. V řetězci firem vzniká kolotoč, takže v celkovém objemu obratu mají pohledávky stále větší objem. Protože podnikatelům již banky nepůjčí, firmy krachují a vznikají další osoby, zařaditelné pod body 1) a 2).
   Řešení: Zboží dodávat až po zaplacení, stejně jako je tomu v maloobchodě.
4. Problém státní zadluženosti: Nikdo neví, kolik peněz již bylo promrháno na oddlužení bank (peníze jsou na soukromých kontech podnikatelů), kampeliček (peníze dtto), státních podniků (peníze má management, dělníci nemají výplaty i několik měsíců) a na výstavbě pomníků typu Temelín. Porovnat úbytek peněz z bank a přírůstek na kontech nejbohatších občanů (a to i v zahraničí) by bylo velmi zajímavé.
   Řešení: Zabavení veškerého majetku dlužníků a jejich přesun do kategorií 1) a 2).

článek zaslal Mgr. J. Pavlík